Hlavním principem inkvizitorů, pověřených papežem bylo, že je lépe, když zemře sto nevinných lidí, než aby unikla jediná čarodějnice.

Papežův dekret nařizoval, že mučení lze aplikovat na obviněné pouze jedenkrát, avšak o délce trvání mučení zde nebylo zmínky. Inkvizitoři se opravdu činili, neboť byli placeni z výtěžků konfiskací majetku umučených a popravených obětí. Papež se s inkvizitory dělil mnohdy o kořist napůl. K odsouzení nebylo třeba dokázat, že člověk kacířsky jednal, jako důvod k rozsudku smrti stačilo obvinění, že kacířsky myslel. Za celou dobu svého působení inkvizitoři nedoložili jediný případ osvobozujícího rozsudku. 

Tortura (kruté mučení na mnoho způsobů, pŕi němž mučitel může úplně vše) nahrazovalo inkvizici namáhavé shánění důkazů. Často jsou mezi vyšetřujícími a mučiteli sexuální maniaci, osoby s dissociální poruchou osobnosti bez kapky slitování, skrytí sadisté, úchylné osoby s obludnou fantazií. Není se tedy čemu divit, že u mnoha z týraných obětí zapisovatelé napsali křížek s poznámkou v závorce - poprava před verdiktem.

Na severní Moravě v letech 1678 až 1693 se odehrály nejděsivější a nejznámější čarodějnické procesy v českých zemích. Vůdčí a řídící postavou těchto hrůz byl fanatický inkvizitor František Jindřich Boblig. Jeho pravou rukou a přičinlivým pomocníkem byl kat, popravčí mistr z Velkých Losin, Jakub Hay, zvaný mistr Jokl. Pomocí palečnic, natahování na žebřík, palením kleštěmi a španělské boty dostával z obviněných vynucená přiznání.

V okolí Velkých Losin bylo během 15 let působení páně Bobligova odsouzeno a upáleno 56 údajných čarodějnic a dalších 48 v Šumperku.